Zdravotnictví na Filipínách
Zdravotní péče na Filipínách se liší od soukromých, veřejných a barangay zdravotních středisek (mnoho ve venkovských obcích). Většinu národní zátěže zdravotní péče zajišťují soukromí poskytovatelé zdravotní péče, přičemž náklady nese stát nebo pacienti.
Filipínský zdravotnický systém, směs veřejného a soukromého sektoru, čelí výzvám při poskytování spravedlivé a komplexní péče. Historicky zakořeněný v tradiční medicíně a utvářený koloniálními vlivy, systém nyní prochází krajinou, kde soukromí poskytovatelé nesou velkou část zátěže, s náklady nesenými státem nebo pacienty.
Historie filipínského zdravotnictví
Předkoloniální filipínská zdravotní péče, která se datuje do 15. století, se soustředila na tradiční bylinné léky a víru v propojenost přírody. Filipínci používali různé rostliny pro léčebné účely: anonas listy pro zažívací potíže, betel a areca ořechové listy pro zranění a sambong pro onemocnění, jako jsou ledvinové kameny a hypertenze.
Španělské zprávy zaznamenaly rozsáhlé lékařské znalosti domorodců, včetně účinných protijedů, jako jsou semínka igasud, palaniganová kůra a kůra bagosabak. Navzdory tomu Španělé věřili v zavedení západních zdravotnických postupů.
Vývoj v oblasti veřejného zdraví
Za účelem řešení zahraničních nemocí na Filipínách, Španělé založili nemocnice, často řízených mnichy. Hospital Real, první nemocnice na Filipínách postavená v Cebu v roce 1565 a později přemístěná do Manily, kde byla zničena zemětřesením v roce 1863, zpočátku sloužila pouze španělským vojákům a námořníkům, kteří čelili finančním a personálním výzvám.
Hospital de Naturales, založená Fray Juan Clemente v roce 1578, poskytovala bezplatnou lékařskou péči domorodcům, získala královskou záštitu a poskytovala další instituce. Po požáru a přílivu japonských malomocných byla přejmenována na Hospital de San Lazaro, která vydržela demolice kvůli invazi a vojenskému použití. Moderní nemocnice San Lazaro se nyní nachází na Rizal Avenue v Manile, na zemi, o které se předpokládá, že byla darována malomocným.
V roce 1884, Royal Order nařídil bezplatnou lékařskou pomoc pro chudé, podnítil 1882 Manila cholera epidemie. To vedlo k předpisům, které vyžadovaly, aby městští lékaři poskytovali bezplatné služby chudým rodinám.
- Filipínská revoluční vláda zřídila Úřad pro veřejné zdraví.
- Američané založili v roce 1898 Radu pro zdraví.
- Rada pro zdraví se zpočátku zaměřila na boj proti neštovicím prostřednictvím očkování.
Navzdory těmto snahám přetrvávala špatná hygiena a propuknutí nemocí, včetně dýmějového moru a malomocenství.
Navzdory záměru UHC zlepšit péči o všechny zůstává systém roztříštěný, s významnými rozdíly v kvalitě služeb a kvantitě mezi bohatými a chudými. Mezi faktory, které k tomu přispívají, patří nízké rozpočty, nedostatek personálu zhoršený migrací zdravotních sester a historické zanedbávání nedostatečně obsluhovaných populací.
Ve srovnání s vyspělými zeměmi, Filipíny přidělují poměrně malé procento svého HDP na zdravotní péči. Řešení těchto problémů zůstává pro národ prioritou.
Tento článek vznikl s pomocí AI na základě několika zpravodajských zdrojů a naše redakce ho kontroluje podle redakčních zásad. Redakční zásady · Tipy a kontakt
Komentáře 0